Fantasy (fantázia) a dobrodružstvo

Inak v tom black-metale, čo ťa v posledných rokoch zaujal, si zabudol spomenúť skelých Carach Angren ;)

Sypu si popel na hlavu :-)

ale teraz to vnímam ešte výraznejšie, pričom ten „extrém“ sa teraz rozšíril všetkými smermi, nielen tým brutálnym.

Amen. Gorguts nebo Devinovo popové sólovky.

A ohľadom rozširujúceho sa radu headbangerov gratulujem! U nás sa tiež zadarilo pred 3-mi týždňami (Jerguš = junior no. 3) a pripomíname si, aké boli tie bezsenné noci, proste, bezsenné :)

Zatím se mu nechce a to jsme v pátek měli termín. Holt je mu u maminky dobře. Ale koukám, že ty plánuješ dostatečný počet dětí na založení kapely :-) Jen tak dál…

Pekná esej! V podstate, čo sa týka jednotlivých albumov, nezostáva mi nič iné, len súhlasiť. Východiská síce boli iné – takých Bal-Sagoth som nikdy nemohol vystáť, ale výsledný efekt je podobný. Inak v tom black-metale, čo ťa v posledných rokoch zaujal, si zabudol spomenúť skelých Carach Angren ;)

Takéto metal-spytujúce obdobie trvá už aj mňa nejaký čas. V podstate sa to prejavilo tým, že som alergický na repetitívnosť a gýč (samozrejme subjektívne vnímaný) a moje sluchovody sú odkázané na perifériu metalovej hudby. A to, podotýkam, v ktoromkoľvek smere. Buď počúvam Unfathomable Ruination, či Squash Bowels, alebo naopak Melvins, či God is an Astronaut. Také „stredné veci“ ma jednoducho nudia. Vždy ma viac tiahlo k extrému, ale teraz to vnímam ešte výraznejšie, pričom ten „extrém“ sa teraz rozšíril všetkými smermi, nielen tým brutálnym.

A ohľadom rozširujúceho sa radu headbangerov gratulujem! U nás sa tiež zadarilo pred 3-mi týždňami (Jerguš = junior no. 3) a pripomíname si, aké boli tie bezsenné noci, proste, bezsenné :)

Nějak jsem se zamyslel nad hudbou. Vlastně nad metalem. Má mi ta hudba ještě co dát? Cestou do práce poslouchám nové nahrávky a většinou jsem velmi, velmi rozpačitý. I z těch, které na různých webech sklízejí kladné recenze. Inu, je čas na další essay :-)

Tento týden to byla nová ARKONA, kterou vychválili na Abyssu. Jo, dobře se to poslouchá, fajn kulisa. Ale je to stejný případ jako spousta jiných nahrávek – prostě tam chybí ten wow! Efekt. Takový, jaký byl u alba Od Serdtsa k Nebu. Další případ – GAMMA RAY. Vzpomínáte na pecky jako Sigh No More, Insanity and Genius, Land of the Free nebo Somewhere Out In Space? Já ano, a s velikou lítostí, protože novinku jsem nedokázal doposlouchat dál než ke čtvrté skladbě a to jsem to zkoušel několikrát. To je NUDA!!! A novinka SABATON? Já se na to těšil! Carolus Rex byla parádní nahrávka, ale co je tohle? 2–3 zapamatovatelné skladby a tuna vaty? Naopak celkem příjemně překvapili mnou již odepsaní EDGUY. Dvojtitulka Space Police/Defenders of the Crown opravdu skvěle baví. Není to kdovíjaké veledílo, ale baví a to je hlavní. Ale jinak opravdu bída, pokud bych měl vypíchnout nějakou letošní nahrávku, tak to budou snad jedině famózní TRIPTYKON. Na půl roku je to ale docela málo.

No a dostávám se k dnešku. Jsem sám v kanceláři. A tak jsem se vybavil sbírkou originálních cd nasbíraných celkem dlouhé doby. A poslouchal jsem a přemítal a zde jsou mé dojmy:

EPICA – The Classical Conspiracy: no, docela těžké rozvažování. Frontwoman kapely se ze světa jaksi vytratily…noa nemohu říct že by to byla extra škoda. Když kapela s orchestrem drtí klasiku a filmovou hudbu, je vše ok – takový Imperial March splehlivě ježí chlupy i na zadku a člověk má chuť se okamžitě nechat naverbovat do 501. legie. Ale pak kapela spustí vlastní tvorbu a já už nevím, co jsem na tom viděl. Jo, třeba Chasing the Dragon je ok, ale jinak to splývá v jednu šedou masu. Druhé cd už jsem ani nepouštěl. Radši jsem se spustil dál do minulosti.

EDGE OF SANITY – Purgatory Afterglow: album, které letos slaví dvacet let od vydání. Album, ke kterému mě váže silný citový vztah neb to byl první death metal který jsem si zakoupil. Nebo spíš se nechal nachytat. Kdysi dávno Petr Hanzlík ve svém radiovém pořadu pustil skladbu Black Tears. Prý švédský death! Jak já byl nadšen! Ty melodie, prostě paráda! Hned jsem běžel k němu do Gung Ho bazaru a popadl cd do chtivých pracek. Pustil jsem to až doma. Klávesy, sametový Danův hlas…a najednou to zachřestí, zahromuje a spouští se prvotřídní deathová sypačka Twilight. Posadilo mně to na zadek. A postupně jsem si začal všímat melodií, které tam ale nebyli na úkor tvrdosti a dravosti. Pak Of Darksome Origins, Blood-Coloured, aj tam ultramelodická Black Tears. Rychle jsem nakoupil i Spectral Sorrows a následující Crimson. Blaho. A po těch dvaceti letech to neztratilo ani unci ze své síly a přitažllivosti. Tohle chrastění kytar mně nikdy neomrzí, stejně jako nádherný řev. Skvělá deska. Optimismus se mi vrací.

SEPTIC FLESH – The Great Mass: SF vždycky patřili k mým srdcovkám už od dob Mystic Places Of Dawn, však mám také celou diskografii na originálech. S chutí jsem to pustil. A u páté skladby s nechutí vypnul. Byl to pro mě šok. Dokonale naaranžované, vypulírované a nablýskané nic. Jako by předchozí Communion nahrála jiná kapela. Jo, na první poslech to tam všechno je, ale na druhý přichází rozčarování. Možná jsem moc přísný, ale tihle Řekové patří do mé TOP 5. A jak jsem to tak poslouchal, tak se mi čím dál víc vkrádala do hlavy myšlenka, že dosť bolo orchestra a chlapci by měl zkusit po dlouhé době zase nějakou Revoluci. Bohužel ukázky z Titána moc šancí nedávají. Ale uvidíme. Co se The Great Mass týče, tak pro mě je z podobého ranku a doby mnohem povedenějším albem Abrahadabra do DIMMU BORGIR.

NEVERMORE – Dead Heart in the Dead World: tak tady není co vytknout. Až na tu šílenou depku. Kam se hrabou tradiční doomové kapely! Až je té deprese na mně moc. Jsou tu skvělé kousky jako The River Dragon Has Come či nepřekonatelný The Heart Collector, ale v současné době tohle prostě doposlouchat nemůžu. Nevím proč. Vlastně vím. Od narození dcery prostě nemám na tyhle deprimují věcí náladu. Stejně jako mně začala štvát brutalita ve filmech. Já vím, fanoušek se ohání realismem a tak, ale já třeba nebyl schopen dokoukat nového Dredda. No a v hudbě to postihlo tyhle extrémní zármutky. Ale jinak nesmírně silné album, jen prostě chce svůj čas a náladu.

BAL-SAGOTH – The Power Cosmic: tak tahle kapela byla kdysi dávno láska na první poslech. Texty jak kdyby z pera REH vypadly, skvělá hudba a správně mysticky laděný Byronův vokál. Názvy skladeb delší než texty ostatních kapel. No. Poslouchám to a nemohu si pomoct od pocitu jisté dětinskosti a naivity. Ale co, je to prostě fantasy a k tomu to patří. Takže už s toho nejsem tak nekriticky nadšený jako kdysi, ale stále tam je něco co mně baví a přitahuje. Ta naivní fantasy/sci-fi atmosféra. Nádherné melodie, které tahle banda uměla složit. Kousky jako Callisto Rising nebo The Scourge Of The Fourth Celestial Host. Výtečně to pasuje jako soundtrack k některým Warhammerům – k těm příběhovějším, kam nepasuje BOLT THROWER :-) Doma si asi pustím aj Battle Magic a Starfire Burning Upon The Iced Veiled Throne Of Ultima Thule. A možná vyjde i Černý měsíc na Lemurií.

KREATOR – Phantom Antichrist: nejlepší album roku 2012. Za tím si stojím i teď. Fantastické album starých thrasherů, kteří ukázali záda veškeré konkurenci. A to tak že neskutečně. Od začátku do konce nesmírně intenzivní album, parádní melodie doplňují agresi na těch správných místech, Mile štěká jako nabuzený dobrman, tohle je to pravé ořechové. Album je také vzácně vyrovnané, nenajdete na něm slabé místo. Nad ostatní skladby pro mě trochu vyčnívá fantastická hymna The Few, The Proud, The Broken. Důvod, proč poslouchat metal. Nemám klobouk, ale přesto smekám.

NECROPHOBIC – Death To All: blackmetalové období jsem měl hlavně ve druhé polovině devadesátek. Ano, po vydání The Principle Of Evil Made Flesh a Stormblast :-) Teď se mi potvrzuje, že člověk už na to musí mít náladu, poslouchá se to pořád dobře, ale ty sypačky občas unavují. Když ponechám stranou experimentátory jako jsou SOLEFALD či IHSAHN, tak jedinou blackovou bandou, která mně v posledních letech chytila jsou KRAKE s albem Conquering Death, to je prostě nádherná deska. No a vlastně ještě BEHEMOTH :-) Ale zpět k NECROPHOBIC. V rámci žánru kvalitka, hlavně díky skladbám jako For Those Who Stayed Satanic nebo Wings Of Death. Zbytek trošku splývá. No jo, holt nepřekonatelným etalonem melodičtějšího black/death metalu asi navždy zůstane Storm Of The Light´s Bane.

THE VISION BLEAK – Carpathia: chlapci němečtí, Lovecrafta a tajemno milující mi kdysi padli do noty a za ty roky se na tom nezměnilo ani zbla. Skvělá hudba a texty vytváří úžasnou atmosféru, tohle jsou dle mého ti nejlepší žáci samotného KINGA. Hlavně závěr tohoto alba – The Curse Of Arabia, Kutulu! A The Charm Is Done…to je prostě nádhera a číst si k tomu HPL se rovná nirváně! I jejich poslední album The Witching Hour je naprosto skvělé, ačkoliv trochu změnilo styl, ale o tom už jsem tu psal. The Cannibal Witch patří k nejčastěji hraných kouskům v mém iPodu.

Takže co z toho vlastně vyplývá? Já nevím. Metal mně i nadále provází na cestě životem, ale mám pocit, že při hledání dobrých desek je třeba přehazovat stále více hlušiny. KREATOR ani THE VISION BLEAK nevydávají album každý rok a jeden TRIPTYKON jaro nedělá. BLINDI kutí nové album, těším se na baviče ALESTORM a ještě na pár provařených klasiků. Jsem zvědav na novou METALLICU. Ale dočkám se toho wow! Efektu, posadí mně něco na zadek, tak jak to letos dokázal jen Tom Warrior? Začínám o tom pochybovat. Holt na té době předinternetové opravdu něco bylo. Ale já už nevím co to blábolím, běžte si něco pustit. Třeba něco z výše uvedených alb, zajímal by mně další názor. Třeba Sanctyho na ty SF :-) A taky je třeba tu diskuzi tady oživit. Když už jsem tu zaplácnul tolik místa. A držte palce, každým dnem by měl do rodu Opátů přibýt nový headbanger :-)

…tedy doomal jsem dnes cestou do práce. Už jste někdo slyšel nové Tryptikon? Parádní kousek! Zní to jako praotec všech doom/death/black metálů ve skvělém zvukovém balení.

Až jsem to musel trochu odlehčit novou Sonatou Arcticou – nebijte mně, mně se to líbí :-)

Ale aby to nebylo až moc ejchuchu, tak jsem si tesně před branami milovaného zaměstnání naložil nové Benighted. Kurva nářez!

Fuh tak nový Behemoth som si tiež už napočúval. Rozhodne ma ani v najmenšom nesklamali, parádny nášup!

Súhlas, ide o ďalší krok smerom v definovaní ich vlastného „ksichtu“. Trochu menej živelnosti a viac vykalkulované, ale pôsobivé.

Inak s hanbou priznávam, že som sa až nedávno zakusol do minuloročnej novinky Blac Sabbath 13. Tiež dosť pekné, nemyslíte?

Šak to mám kurva v TOP10 2013 (viď nižšie) ;) A čím viac to budeš počúvať, tým viac to bude rásť. Ja som veľmi spokojný.

ALE…

…kto chce počuť poriadny fuck-up, tak rozhodne treba siahnuť po novinke od Benighted. Chlapi nesklamali a sekajú a rúbu ich brutal death s grindovými vplyvmi hlava nehlava. Predchádzajúci album Asylum Cave zatiaľ síce vychádza z duelu víťazne (asi kvôli ubratiu grindu a pridaniu slamu na Carnivore), ale ktovie, s postupom času sa to môže zmeniť.